Živě z Ruska: Jak se cestuje nočním vlakem z Voroněže do Moskvy

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
POZOR, zobrazili jste si článek z archivu našeho původního webu. Tento článek může obsahovat zastaralé informace a technické vady (chybějící obrázky, nesprávné formátování textu atd.).

[ŽIVĚ] Přinášíme vám živou reportáž z Ruska, kde se účastníme návštěvy závodů a elektráren tamějšího jaderného energetického průmyslu. Náš reportér Vojtěch Mrázek vás provede nejzajímavějšími okamžiky cesty. 

„Vítejte ve Švédsku!“ hlásí přes SMS operátor kolem půlnoci. Nad tím, proč nás na trati mezi Moskvou a Voroněží, tedy asi čtrnáct set kilometrů od Švédska, kdosi takto vítá, nikdo nepřemýšlí a zkouší raději znovu usnout – což jde v ruském nočním vlaku docela špatně.

Jak tvrdí Ivo Kouklík z Rosatomu, Rusové využívají nočních vlaků poměrně často. Člověk se přes noc dopraví, ve vlaku vyspí a ráno může jít na schůzku. To také vysvětluje, proč jsme vzdálenost zhruba 550 kilometrů ujeli za jedenáct hodin. „Nemusíte se bát, vlak je vysoce komfortní. Ráno vám přinese stevardka snídani až do postele a něžně vás upozorní, že byste měli vystoupit,“ slibuje před jízdou průvodkyně. Dodnes nikdo neví, jestli žertovala – výsledek sice hrůzostrašný není, avšak ke slibovanému má daleko.

„Elektronka? Elektronka?“ ptá se rusky stevardka, a jelikož nikdo nerozumí, po chvilce pohledu na zoufalé obličeje zase odchází. Jak později zjišťujeme, nepřímo jsme odmítli – v ceně jízdenky zahrnutý – ranní čaj. Aspoň ta snídaně do postele zbývá. Nebo taky ne? Na stole je několik balíčků suchého salámu a osm housek. „Možná tohle bude ta snídaně do postele,“ vtipkuje spolucestující.  Ráno se při žvýkání housky smiřujeme s tím, že už asi nic dalšího (a už vůbec ne do postele) nedorazí.

Lehátkové kupé obsahuje dvě místa ke spaní dole a dvě nahoře. Horní lůžka zajišťuje zabrána, která jde – jednodušeji, než by měla – sklopit, a to i omylem. Noční probuzení na kraji horního lůžka bez zábrany s vědomím, že vlak občas, chtě nechtě, prudce brzdí, není nic příjemného.

„Kuře, rybu, vepřové?“ přichází opět naše stevardka. Vždyť jsme ale už večeři měli před chvíli v restauraci. Opět váháme, mlčíme, načež jídlo i se stevardkou mizí. „Je to druhá večeře,“ ozývá se z bočního kupé. Obsluhu tedy zastavujeme cestou zpět, jídlo si od již lehce podrážděné stevardky vybereme, sníme a jdeme si lehnout s myšlenkou, že avizovaného příjemného ranního probuzení se asi nedočkáme. A ono skutečně ne. Celkově však vzato – obzvláště při jízdě zpět, kdy už je člověk zvyklejší – se ukáže, že noční jízda vlakem je docela užitečný způsob dopravy. Hlavně v Rusku.

Čtěte také předchozí díly reportáže:

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Mohlo by vás zajímat...