Řezné nástroje: Nástroje pro operace zapichování TungCut

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
POZOR, zobrazili jste si článek z archivu našeho původního webu. Tento článek může obsahovat zastaralé informace a technické vady (chybějící obrázky, nesprávné formátování textu atd.).

[SERIÁL] Výrobce řezných nástrojů Tungaloy rozšířil produktovou řadu nástrojů pro zapichování a upichování s novými vyměnitelnými břitovými destičkami. Inovací prošel držák a břitová destička z hlediska nových povlaků.

Geometrie břitových destiček se dočkala nových povlaků prodlužující jejich životnost. Foto: Tungaloy.cz

Povrch břitové destičky je upravován novými povlaky. Povlak T9125 nanášený metodou CVD je vhodný pro obrábění ocelí s vysokou řeznou rychlostí, kdežto povlak AH905 nanášený metodou PVD je vhodný pro obrábění vysoce legovaných slitin odolávající vysokým teplotám. Uvedené povlaky mají dále vysokou odolnost proti oxidaci, jsou houževnatější a zvyšují životnost nástrojů. Cermet NS530 je doporučován výrobcem řezných nástrojů k obrábění součástí pro docílení vynikajícího obrobeného povrchu.

Metoda CVD (chemical vypour deposition = chemické napařování z plynné fáze) je chemický proces pro nanášení tenkých povlaků. Při této metodě se nanáší povlak při teplotách 900–1 200 °C. Tato metoda byla od začátku 90. let 20. století hlavní metodou povlakování slinutých karbidů. K jejím výhodám patří výborná adheze (přilnavost) mezi podkladem a povlakem, možnost nanesení vrstev o větší tloušťce (10–13 µm), povlakování předmětů složitějších tvarů, všestranný účinek a variabilita typů povlaků. Za nevýhody lze považovat ovlivnění podkladového materiálu (snížení ohybové pevnosti), nemožnost napovlakovat ostré hrany a tahová zbytková napětí v povlaku. Chemický proces povlakování je založen na reakci plynných chemických sloučenin v bezprostřední blízkosti povrchu podkladového slinutého karbidu a následném uložení produktů reakce na tomto povrchu. [1]

Metoda PVD (physical vypour depostion = fyzikální napařování) je charakteristická nízkými pracovními teplotami (některé zdroje uvádí pod 600 °C, 350 °C nebo dokonce 180 °C). Tato metoda byla původně vyvinuta pro povlakování nástrojů z rychlořezných ocelí (nízká teplota zaručuje, že nedojde k tepelnému ovlivnění materiálu), v současné době je ve velkém rozsahu používaná i u břitových destiček ze slinutých karbidů, určených pro přerušovaný řez (frézování). Vytváří tlaková zbytková napětí v povlaku, nemá nepříznivý vliv na vlastnosti podkladu a je schopna povlakovat i ostré hrany. Na druhé straně vyžaduje mnohem důkladnější přípravu povrchu vzorku před povlakování (odmašťování, čištění) a má směrový účinek (plochy, které jsou odvrácené od místa odpařování povlakového kovu, by bez neustálého pohybu vzorku zůstaly zcela bez povlaku). K dalším nevýhodám patří tenčí vrstva povlaku (kolem 5 µm) a menší možnosti výběru typu povlaku. Fyzikální proces povlakování probíhá ve středním až vysokém vakuu, tj. při tlaku pod 1 Pa. [1]

Zapichovací nástroje s několika řeznými hranami nabízí multifunkční drážkovací systém jako je zapichování, upichování, profilování a obrábění v radiálním i axiálním směru. Tyto možnosti zapichovacího nástroje zvyšují produktivitu a efektivitu obrábění. Nové povlaky prodlužují životnost nástrojů, snižují opotřebení a jsou vyvíjeny s cílem docílit vysoce kvalitního povrchu.

Čtěte také další díly seriálu Řezné  nástroje – vychází každou druhou středu
>> zobrazit články

Použitá literatura: [1] HUMÁR, A. Technologie I: Technologie obrábění – 1. část. Studijní opory pro magisterskou formu studia. 1. vyd. Brno: VUT Brno. 2003. 138 s.

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Mohlo by vás zajímat...