PRUMYSL.CZ KONSTRUKTER.CZ 3D-TISK.CZ MATEMATIKA.CZ HLEDAME.CZ

Postřehy Jana Baltuse z japonského veletrhu JIMTOF 2012

[REPORTÁŽ] V listopadu proběhla v tokijském veletržním areálu Big Sight mezinárodní výstava obráběcích strojů a příslušenství nazvaná Japanese International Machine Tool Fair (JIMTOF). Redakce portálu Průmysl.cz měla na místě svého zpravodaje.

Byl to již 26. ročník výstavy a když se otevřela v roce 1962 poprvé, vystavovaly se zde už čtyři NC řízené stroje. Tehdejší JIMTOF byl také charakterizován zvýšeným zájmem zahraničí o japonský trh, ale již tehdy bylo zřejmé, že ten zůstane pro zahraniční invazi uzavřen a je tomu tak částečně dodnes.

Letos na JIMTOF vystavovalo 691 firem na ploše 82 660 m2 a zahraničních vystavovatelů bylo opět mnohem méně, jen 46 firem, které si připravily 110 expozicí. Tím je charakterizována situace na japonském trhu dostatečně názorně. Japonci si stále vystačí se svojí vlastní produkcí. Nicméně, hned na začátku se trochu pochválíme, sice skryt za švýcarskou společnost NOAH, ale přece jen zde byl zastoupen i český Pramet. Se zástupcem této firmy v Japonsku přineseme v následujících reportážích malý rozhovor.

Hlavním organizátorem výstavy, kromě veletržní správy kompaktního veletrhu na místě, kde bývala kdys skládka odpadků pro Tokio, byla japonská asociace výrobců obráběcích strojů JMTBA – Japanese Machine Tool Association. Ta má překvapivě, na tu strašlivou průmyslovou sílu oboru japonských obráběcích strojů, nástrojů a příslušenství, poměrně málo členů, blížící se číslu 100. Ale na to si musíme v Japonsku zvykat, boj o trhy je výlučně úkolem jednotlivých firem, i když se na první pohled může zdát, že na světových trzích spolupracují. Spoléhají samy na sebe.

Na letošní JIMTOF zavítalo asi sto dvacet tisíc návštěvníků. Foto: Jan Baltus

Davy se hrnou

Ještě dříve, než se pustíme do novinek JIMTOF a nahlédneme do japonských problémů, doplňme charakteristiku veletrhu. I ten se stává, podobně jako naše veletrhy, setkáním odborníků, i když doprovodný program není v takovém rozsahu, na jaký jsme zvyklí u nás. Přesto se zde diskutovalo na kongresu o leteckém průmyslu, byl zde Švýcarský den a několik menších akcí.

Podstatný čas je věnován styku se zákazníky a návštěvníky, kterých přišlo za šest dní na JIMTOF asi 120 tisíc. Proud dělníků a inženýrů neuhasl ani v sobotu a neděli. Přeplněno k nehnutí bylo především v halách s nástroji, i když i expozice firem s velkými jmény na strojařském nebi byly totálně obleženy návštěvníky.

Na první pohled nepřinesl JIMTOF žádné převratné novinky ale dílčí zlepšení, například v hledání lepšího interface mezi řídicími systémy a obsluhou, vyšší automatizace obsluhy obráběcích strojů či vyšší přesností a vyšší kvalitou multifukčních obráběcích center, byla očividná. Dominantní pak byla otázka energetických úspor a režimu strojů, ale spíše během výroby, v níž se museli výrobci vypořádat s poklesem produkce elektrického proudu v důsledku havárie ve Fukušimě. Technika se však zlepšuje krok po kroku, jen výjimečně skoky.

Japonský trh s obráběcími stroji dosáhl 16 miliard dolarů a propadl se tak v objemu za čínskou produkci. Foto: Jan Baltus

Čas, v němž žijeme

Je nutno uvést v jaké náladě se konal tokijský JIMTOF. Světový obchod s obráběcími stroji zažil v roce 2009 šok, kdy se výroba a prodej dostaly na úroveň krize v roce 2002. (I když ne tak nízko jako v roce 1993). Dnes se sice Japonsko vyšvihlo nad produkci roku 2008 a dosáhlo v objemu výroby 16 miliard amerických dolarů, ale dostalo se za Čínu, která vede světové tabulky s produkcí v objemu 19 miliard dolarů. Třetím vzadu je Německo, které doplácí na skutečnost, že je v Evropě a jeho produkce v objemu 13 miliard dolarů se nevrátila na úroveň roku 2008. (Produkce obráběcích strojů v ČR dosáhla objemu  446 milionů dolarů).

Čína byla bolavou patou JIMTOF a týká se celého japonského exportu všeobecně. Dá se říci, že japonští výrobci obráběcích strojů vyvážejí asi 70 % své produkce a z těchto objemů je dnes plných 30 % určeno Číně. Tedy, bylo.

Jednak čínské hospodářství pokleslo o cca 6 %, ale především je zde napjatá politická situace, což dohromady vytváří nervózní atmosféru. Jen částečně je mírněna skutečností, že hospodářství USA se vzpamatovává a díky lepšící se energetické situaci se dokonce vracejí některé druhy výrob z Číny do USA. Oči Japonců jsou upřeny i tam.

Všechna ostatní čísla se od těchto základních údajů odvíjejí. Zmiňme tedy snad spíše strukturu vyrobených strojů na japonském trhu, kde výrobní centra již dosáhla 35% podílu, zatímco soustruhy s podílem 23 % zůstávají poměrně stabilní, vzrostla produkce brousících strojů na 10,4 %, zatímco jednoúčelové stroje se propadají již několik let na 6,4 %.

Zato zubárenské stroje se objevují ve vyšší míře a vystoupaly až na 2,4 %. Kromě toho mnoho výrobců center nabízejí zubárenské operace, jimž se dříve vůbec nevěnovaly. Zbytek tvoří stroje neurčené specifikace.

Kam japonské firmy exportují? Z 50 % do východní Asie a z 16 % do jihovýchodní Asie. Evropa zachraňuje čest se 14 % a severoamerický trh vyrostle na obvyklých 19 % . Podíváme-li se na mapku zahraničních výrobních závodů japonských firem, kryjí se s předchozími čísly. Překvapivě se zde téměř nevyskytuje obsazení jihoamerických trhů.

Marketingový vizuál veletrhu propagovaly billboardy připomínající význam lidské práce. Foto: Jan Baltus

Významná pozice Číny

Import, ač v Japonsku nesmírně slabý, je překvapivý, co se týče zemí původu. Čína se dotáhla na 23 % a předbíhá ji jen dovoz z Německa, odkud berou firmy asi 24 % vybavení. Tradičně je zde Švýcarsko na roveň z Taiwanem. USA s 6,5 % podílem na japonském trhu nehrají velkou roli a nepředstavují podstatnou hodnotu už z tak nízkého importu.

Z uvedených čísel je patrné, jak důležitý je pro Japonsko dnes čínský trh. Jak z hlediska exportu, tak pro velké výrobní kapacity japonských firem, které jsou tam dislokovány. Již mnoho bylo napsáno o uzavřenosti japonského trhu, ale odpověď je stále stejná, jako ta, kterou dal například nový CEO společnosti Mazak, pan  Tomohisa Yamazaki: „Pokud zde zahraniční firmy nevybudují plnohodnotná zastoupení a servis, japonští zákazníci, zvyklí na přesnost dodávek v čase, jejich přítomnost neberou vážně.“

Kdo byl jen chvíli v Japonsku pochopí, že i jazyková bariéra hraje obrovskou roli. Ale na první pohled je zřejmé, že styky japonských firem např. v Evropě se opírají o vynikající odborníky v Německu a Švýcarsku a tudíž, že opravdu investovaly do svého exportu mimořádné úsilí a prostředky. Vybraly si určitě dobře. Otázka exportu a importu vynikne ještě více, zmíníme-li se o spojení Mori Seiki – DMG. I zde je otázka, kdo komu pomáhá na trhy.

Sloganem veletrhu byl „Moni – zukuri“, tedy  lidská dovednost, zručnost a schopnost hledat. Na výstavě na návštěvníky hleděla tvář starého dělníka, který vyráběl vrhačské koule pro olympiádu, oslovila vás skupina studentů, kteří o mnoho let později navrhli a vyrobili závodní bob z uhlíkových vláken a konečně ruce od šmíru, jak zaškrabávají plochu strojního lože. Dobré symboly pro to, aby si každý uvědomil, že dobrý stroj je výsledek obyčejné práce.

V následujících dnech na tuto reportáž navážeme dalšími články.

Mohlo by vás také zajímat

Přidejte k článku svůj komentář

Komentář podléhá autorizaci ze strany redakce, proto se nezobrazí ihned po vložení. Vyhrazujeme si právo odstranit příspěvky, které jsou v rozporu s dobrými mravy nebo platnou legislativou. Slušnou a konstruktivní diskusi vítáme!

 

Starší příspěvky:
Svaz průmyslu a dopravy ČR: Vývoz v říjnu rostl, bude ale hůř

Meziročně český export narostl o 7,5 procenta, oproti předchozímu měsíci spadl ale o 2,4 procenta. Potvrzuje se tak trend oslabování...

Zavřít