Z projektu dostavby Temelína jsem jako většina občanů v rozpacích

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
POZOR, zobrazili jste si článek z archivu našeho původního webu. Tento článek může obsahovat zastaralé informace a technické vady (chybějící obrázky, nesprávné formátování textu atd.).

[KOMENTÁŘ] Prinášíme vám komentář Jana Baltuse k probíhajícímu tendru na dostavbu Temelína, v němž se utkává revoluční americká technogie s ruskou jadernou evolucí.

Bývaly doby, kdy znalost jaderné technologie byla  dobrou vizitkou vyspělosti vědy a techniky země. Ale bohužel,  jakákoliv jaderná technologie,  i když ideály o využití nesmírných kvant energie uvolňovaných při štěpení nebo fúzi atomů zde byly od prvopočátku, byla spojena s vojenským využitím. Až do absurdnosti, které si nakonec svět povšimnul, ale ani to nezabránilo tomu, aby ničivost jaderné energie nelákala šílence a fanatiky dodnes.

Na mírovém využití jaderné technologie leží i stín, způsobený několika haváriemi, z nichž ta poslední, ve Fukušimě, překvapila nejvíce. Odehrála se po letech důrazu na bezpečnost jaderných elektráren a v zemi proslulé vysokou odpovědností obsluhy. Takže asi takto musíme chápat i vyjádření osoby odborně nad jiné povolané, Dany Drábové, když nedávno prohlásila, že by byla ráda, kdyby tak jaderná energetika měla současnou fázi již za sebou.

Nynější plány na dostavbu  JE Temelín však u české veřejnosti tyto stíny minulosti nepronásledují a její výstavba s moderní technologií, jistě nejlépe s využitím pasivních prvků ochrany před havárií,  se zdá pro české prostředí a energetiku dobrým řešením. Pokud vyjdeme například ze závěrů komise vedené Václavem Pačesem, tak s jadernou energetikou v rámci energetického mix počítáme. Ale zkusme se na chvíli oprostit od siláckých řečí jak obhájců tak kritiků jádra a udělejme malou rekapitulaci situace.

Prvním bodem v rozvaze musí být lítost nad prodejem českých podniků, které jadernou technologii zvládly, do ruských rukou. Prodej byl veden úvahou, že se u nás  žádná nová jaderná technologie stavět nebude a Rusové využijí levně nabytých výrobních kapacit k renovaci svých zastaralých elektráren a tím dají práci českým rukám. Dnes víme, že to byl omyl. S prodejem ustala i výchova nových špičkových inženýrů. Nový Temelín tak bude z převážné míry závislý na  zahraničních znalostech a za ty se draze platí.  To vyvolává otázku o kvalifikaci ekonomických prognostiků.

Jan Baltus: „Litujme prodeje českých podniků, které zvládly jadernou technologie, do ruských rukou. Nový Temelín tak bude z převážné míry závislý na  zahraničních znalostech a za ty se draze platí.“

Zde bychom měli logicky pokračovat v popisu možností, jež přinese zahraniční dodavatel základní technologie našim podnikům v případě podpisu smlouvy. O to ale v našem případě nejde, i když je to v současnosti asi nejdůležitější argument pro stavbu a mnozí průmyslníci to dávají politikům nekompromisně na talíř. I když se s něčím takovým už nepočítalo, viz prodej vysoce vyspělých podniků, najednou je zde šance hodně vydělat,  když se to za 23 let nepodařilo.

Ale to je pro nás velmi laciný argument, který mimo jiné vzbuzuje otázku: Když se české podniky naučí spolupracovat s tím nejlepším partnerem při stavbě jaderné elektrárny v Temelíně, a snad i dodrží rozpočtovou kázeň, jak budou pokračovat? U sousedů, kteří budou lákání na podobné investice ale opět s příslibem, že dodavatel zapojí místní podniky? Je toto ta nejlepší perspektiva českého průmyslu? Neměl by hledat své možnosti v novějším pojetí aktivních inovací?

Jak Baltus: „Když se české podniky naučí spolupracovat s tím nejlepším partnerem při stavbě jaderné elektrárny v Temelíně, a snad i dodrží rozpočtovou kázeň, jak budou pokračovat?“

Naše úvahy proto musíme orientovat jinak. Žádné jiné průmyslové odvětví v současné ČR není tak nepřehledné a chaotické, jako energetika. Liberalizace trhu s komoditou, která je těžko definovatelná jako spotřební zboží (nedávno to tak definoval i ekonom nobelista Sachs), otevřela nekontrolovaný obchod s něčím, co je pro společnost nezbytnost.  Který obchodník nesní o zákazníkovi, který musí přijít s prosíkem o dodávku, chce-li vyrábět, chce-li užívat kladů civilizace? A to množství dotací, které dnes energetiku provází! Kde že je strohý socialismus s jednoduchými křížovými dotacemi!

Nepřehlednost našeho trhu s výrobou a prodejem energie souvisí s podivnou privatizací zásob fosilních paliv, dovozními cenami plynu a zcela pokřiveným pohledem na alternativní zdroje energie. A tím i zcela zdeformovaným pohledem na systémy úspor energií, což je mimochodem dnes zcela základní úvaha všech zemí, kde se fosilní paliva, především ropa a plyn, netěží.

S tímto pokřivením vnitřních vazeb českého trhu souvisí i vysoká cena elektřiny, na kterou dnes doplácejí především výrobní  podniky a nikdo nechce, pod vidinou zisku – dříve jen ČEZu a dnes i dalších společností – vyčíslit skutečné ztráty, jež vysoké ceny ekonomice země přinášejí.

A v této situaci se najednou má společnost rozhodnout, jestli přijme další výstavbu  JE Temelín? A nejde zdaleka jen o české prostředí, síla  ČEZu vyplývala donedávna z vysokého vývozu přebytečné energie (ačkoliv byla veřejnost už při první stavbě Temelína ujišťována, že to nepřipadá v úvahu). Ale to co platí dnes, nemusí platit zítra. Mnoho odborníků i laiků hledí s očekáváním na změny na německém trhu,  které teprve prokáží, zda je myšlenka nejlevnější energie (tedy energie z méně nákladných zdrojů) realizovatelná.

Mnozí se táží: Nastává nová éra energetiky? Možná ano, a někteří němečtí podnikatelé, proslulí svojí rozvahou, to potvrzují. Ale rozhodně se rozdaly nové karty s brakováním ložisek břidlicového plynu v USA v cenách a dostupnosti fosilních paliv, jejichž kvantitu doposud nikdo nezahrnoval do světové bilance.

Takže se zdá, že Češi se zájmem o dostavbu JE Temelín vlastně hlásí jednoznačně na stranu jednostranné preference (včetně obhajoby vláknových žárovek minulosti) tradičních, byť vylepšovaných, technologií, aniž vlastně novou kapacitu potřebují. Mají dokonce chuť vyzkoušet neověřené, nebo si postavit kopii 30 let starou.

Jan Baltus: „Takže se zdá, že Češi se zájmem o dostavbu JE Temelín vlastně hlásí jednoznačně na stranu jednostranné preference  tradičních technologií, aniž vlastně novou kapacitu potřebují.“

Od kapitalismu jsme si slibovali především efektivní využíváním kapitálu, a řeči některých nových manažerů, jakými jsou třeba zástupci J&T, zněly jasně. „Dáme peníze jen tam, kde se nám vrátí.“ Ale tato naděje se nenaplnila a současná bitva mezi  ČEZ, J&T s dalším nedefinovatelným subjektem MU Pavla Tykače staví všechny naděje na hlavu.

Takže nakonec to vypadá, že ambiciózní plán ČEZu na dostavbu JE Temelín převezme na svá bedra stát. Ostatně takto se nedávno vyjádřil i předseda představenstva ČEZu Pavel Roman, i někdejší ředitel této firmy a nyní jeden z největších investorů do fotovoltaiky Jaroslav Míl. Rozhodnutí je prý na poslancích a vládě. Tím se však otevírají dvéře pro zasahování politiků do výběrového řízení a podmínek výstavby – a to by bylo to nejhorší, co by se s tímto projektem mohlo stát.

Jan Baltus: „Takže nakonec to vypadá, že ambiciózní plán ČEZu na dostavbu JE Temelín převezme na svá bedra stát. Tím se však otevírají dvéře pro zasahování politiků do výběrového řízení a podmínek výstavby – a to by bylo to nejhorší, co by se s tímto projektem mohlo stát.“

Zbývá poslední kapitola v našem hodnocení, a tou je ohled na lidské zdraví, stav krajiny a našeho domova, chcete-li ekologie. Dnes už víme, že odsíření našich elektráren v 90. letech bylo nutné kvůli přijetí evropských standardů a  podnícené odporem občanů k životním podmínkám. Jinak jsme ale naše sousedy nepřesvědčili, že k vlastní zemi nějaký vztah máme. Ekologické zátěže doby komunismu totiž odstraňujeme váhavě a nedůsledně. Ostrava dokazuje, že spíše naopak.

Čtěte také: V Ostramu jde o peníze, pověst jste ztratili už dávno

Na naše prostředí a lidské zdraví by ještě větší podíl jaderné energetiky v rámci našeho zdrojovém mixu měl jistě blahodárný vliv. Jsme země s největším zatížením emisí na obyvatele a konkurují nám jen Poláci, s nimiž se nedokážeme ani dohodnout na přijetí emisních transferů.

Ale ani tento argument dnes nelze použít. Noví majitelé energetických zdrojů může donutit k omezení jejich dravosti jen cena elektrické energie na evropském trhu, a rozhodně nebudou usnadňovat nikomu rozhodování, ohled na lidské zdraví pak už vůbec nebudou brát v potaz. Jinými slovy, nikdo neví, jestli stát vůbec za současné situace dokáže ovládnout energetickou politiku natolik, aby určil směr dalšího vývoje zdrojů. Kolik elektřiny tedy vlastně tato země potřebuje a kolik je, a za jakých okolností ochotna nabízet na evropský trh?

Nutně jsme dospěli k neveselému závěru. Debata o nabízených technologiích je jistě nesmírně zajímavá a autor článku byl jeden z prvních, kdo se k jejich popisu už před dvěma lety společně s předními odborníky v technickém časopis odhodlal v naivní naději, že to bude právě vyspělost technologií, která rozhodne. A bylo by jistě krásné, kdyby to byli Češi, jež společně s vybraným dodavatelem nejlepší dostupné technologie posunou technickou vyspělost oboru dál. Naši technici by si to zasloužili.

Jan Baltus: „Bylo by jistě krásné, kdyby to byli Češi, jež společně s vybraným dodavatelem nejlepší dostupné technologie posunou technickou vyspělost oboru dál. Naši technici by si to zasloužili.“

Ale i jako technik se musím ptát na to, zda technické dílo přispěje k zlepšení ceny na  trhu. A nedostávám odpověď. Musím dokonce připočíst zklamání Finů, kteří jako první po havárii v Černobylu řekli: My jádro chceme. A dnes se evidentně stali jen diváky v ověřování nové a neozkoušené technologie s tím, že cenu za tento experiment zaplatí sami.

Ptám se, jestli budeme vůbec schopni ovlivnit tržní prostředí energetiky tak, aby byly naše peníze (a jednoznačně to budou naše peníze) využity smysluplně a pro našim potřebu, nebo pro zisk několika podnikatelských skupin kótovaných někde na Mauriciu.  Vzhledem k tomu, že o zakázce má evidentně rozhodnout stát jako investor, kde je záruka, že na čtyři roky volení politici-amatéři a energetičtí laikové nezkorumpují i tuto zakázku? Je možné, aby předseda vlády řekl, že zná důvody, proč stavět Temelín, ale ty že jsou tajné? U tak významného nevojenského projektu?

Jan Baltus: „Kde je záruka, že na čtyři roky volení politici-amatéři a energetičtí laikové nezkorumpují i tuto zakázku? Je možné, aby předseda vlády řekl, že zná důvody, proč stavět Temelín, ale ty že jsou tajné?“

A to všechno, i když jsme si stačili popsat jen část otazníků, zcela zkazilo radost z předpokládané  spolupráce s vyspělou vědou a technologií mnoha odborníkům  i laikům. Takže jsem, asi stejně jako většina občanů této země, ve velkých rozpacích. I když jsem předpokládal, že doba, kdy vznikají zbytečné a hloupé projety jenom proto, aby někdo ukazoval svoji politickou sílu, jsou už za námi.

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Mohlo by vás zajímat...