PRUMYSL.CZ KONSTRUKTER.CZ 3D-TISK.CZ MATEMATIKA.CZ HLEDAME.CZ

Co dala a co vzala éra Václava Klause českému průmyslu?

Sdílejte tento článek na Twitteru
8. 3. 2013, | Komentáře jsou vypnuty

[KOMENTÁŘ] Po dnešní inauguraci skončí funkční období Václava Klause jako prezidenta České republiky, ale svým jednáním a vlastně celou svojí politickou kariérou se postaral o to, aby pomyslným sbohem neskončilo jeho působení na tuto zemi.

Národ rozdělený kontroverzními názory člověka, jenž vystřídal vlastně všechny nejvyšší státní funkce, se bude nadále zabývat dopady jeho skutků. Už to je varující. Nejsme v situaci, v níž si můžeme dovolit luxus hádek. Sanace bank na konci ekonomického pokusu se „zhasnutými světly“ nás silně zadlužila.

Ponechejme stranou současný spor o amnestii a ptejme se na vliv Václava Klause na průmysl – na základ ekonomiky této země. Nelze zapomenout, že Václav Klaus význam průmyslu ve svých ekonomických předpovědích přehlížel. Následovala privatizace a s ní i jednostranné zrušení oborových výzkumných ústavů a struktury obchodních organizací. Nikdy nezapomenu na zděšení mnoha velvyslanců, na něž se obraceli bývalí zákazníci s žádostmi o dodání náhradních dílů či v naději pokračovat v obchodech. Žádné pokračování nebylo.

Zničení oborových ústavů noví podnikatelé krátkozrace oslavili, stejně jako povinnost financovat své učňovské školy. Dnes víme, že bylo lepší organizace tohoto typu přetvořit než je zrušit a následně za porodních bolestí a vysokých nákladů obnovovat. Ex post. Připomínám, že na jedno učňovské místo jsou v Německu dva uchazeči a úroveň těchto škol je příkladná. I když ani tam není učeň vázán povinností nastoupit v podniku, kde se vyučil. U nás nedůvěra v budoucnost průmyslu přetrvává, peníze se vydělávají přece jinak a beztrestně, bez rizika.

Průmyslové podnikání je naopak riziko. Veškeré průmyslové inovace se odvíjejí od úrovně vysokého školství. Tzv. porevoluční éra ponechala vývoj systému spolupráce průmyslu s vysokým školstvím bez povšimnutí, což byl světový unikát, a tento experiment prakticky neskončil dodnes. S pomocí EU byly dnes za miliardy postaveny nové ústavy aplikovaného výzkumu, které bezmocně čekají na zakázky průmyslu. Máme desítky nových vysokých škol ekonomického směru, které se podílejí na aplikovaném výzkumu pouhými 2 %. Ekonomie, která měla být vědou pohánějící ekonomiku země, se stala přítěží. Nikdo dnes neví, co vlastně obnáší, co řeší a jak tisíce ekonomů zaměstnáme. Dodnes nemá tato země systém spolupráce vědy, vývoje a výzkumu, který by přinášel tržní výhody.

„Tzv. porevoluční éra ponechala vývoj systému spolupráce průmyslu s vysokým školstvím bez povšimnutí, což byl světový unikát, a tento experiment prakticky neskončil dodnes.“

Původní plán privatizace průmyslových podniků zahrnoval i kupónovou privatizaci energetiky. Tisíce akcií se tak dostalo za babku do zahraničních rukou. Jan Macháček napsal nedávno v Hospodářských novinách otázku, kde skončily naše peníze za fotovoltaiku. Odpověď? V čínských výzkumných ústavech a podnicích. Tato společnost se nevydala směrem vpřed, ale spokojila se s průměrnými výsledky průmyslu. Ale ty dnes už nikdo nekupuje. I ta nešťastná fotovoltaika bude jedním ze zdrojů energie budoucnosti – navzdory naší komedii s podniky s anonymními akciemi. Představa státu, že pevně stanoví ceny elektrické energie, aby zaplatila nový Temelín, je už jen závěr frašky s názvem Tržní prostředí české energetiky. Některé energetické zdroje dnes vydělávají jen dotacemi, nikoliv produkty, takže přestaly platit zákony termodynamiky – o trhu, který by měl rozhodnout o skutečné konkurenceschopnosti, nemluvě.

Václav Klaus byl i osobně proti některým průmyslovým projektům, například proti prodeji Škody Auto koncernu VW, proti teplovodu Mělník-Praha a nikdy nepochopil úlohu čisté průmyslové produkce jako standardu a výkladní skříně vyspělé společnosti. Klimatické změny na Zemi probíhají navzdory jeho přesvědčení a působí vážné starosti zemím severní a jižní polokoule, Evropa přijde na řadu v době nejbližší. Podařilo se mu tak ale zabrzdit rozvoj průmyslu, na němž jiní staví prosperitu.

„Václav Klaus nikdy nepochopil úlohu čisté průmyslové produkce jako standardu a výkladní skříně vyspělé společnosti. “

Loňské dánské předsednictví EU se zaměřilo na propagaci úspor energie pro průmyslové podniky z optimalizace chodu čerpadel. Ta patří k nejlepším dánským produktům. Navržená optimalizace docílila návratnost investice i u českých tepláren již do dvou let! Dánsko se postaralo o podporu svého průmyslu touto cestou a nikoliv organizací 300 prezidentských cest, kterými proslul Václav Klaus. Dobré produkty nemusí prodávat ani král, prodávají se samy.

Bezprecedentní a angažované zhanobení vítězného projektu Jana Kaplického zastavilo realizaci stavby, která mohla posunout české stavebnictví k zvládnutí technologií, jež by se možná hodily v zahraničí v době nouze o zakázky.

Doba Václava Klause bude spojena debatou o suverenitě státu, kterou obhajoval negativní postoj k EU, nicméně se spíše podstatnou měrou zasloužil za snížení svrchovanosti vlastní země tím, že oslabil její hospodářství. Hodnocení zemí v mezinárodním měřítku je posuzováno vyspělostí a moderností průmyslu a schopností přizpůsobit se novým potřebám trhů, ne proklamacemi. Hysterie kolem Benešových dekretů, které prezidentské volby změnily ve frašku, odvedly veřejnost od skutečnosti, že vedle nás je skutečně nesmírně silný průmyslový konkurent, kterému nelze čelit řečmi o minulosti, ale dosažením průmyslových výsledků, které bude respektovat. To je jediná cesta k národní suverenitě tak, jak ji chápe svět.

Zahleděnost do sebe sama a následná sebestřednost, jež zachvátila celou naši společnost, bude bolestivou nemocí, jejíž léčba bude drastická, bude-li vůbec.

Čtěte také další komentáře Jana Baltuse:

Mohlo by vás také zajímat

Komentáře k tomuto článku jsou uzavřeny.


Starší příspěvky:
Rozvoj inovací brzdí nedostatečná spolupráce

Dlouhodobá strategie, předvídatelné a transparentní prostředí a výraznější spolupráce jsou nutné k posílení role České republiky i regionu střední a...

Zavřít