Jan Matějka, Česká bioplynová asociace: Bioplyn patří nejen k českému venkovu

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
POZOR, zobrazili jste si článek z archivu našeho původního webu. Tento článek může obsahovat zastaralé informace a technické vady (chybějící obrázky, nesprávné formátování textu atd.).

[ROZHOVOR] Česká republika patří při zohlednění počtu obyvatel a velikosti hrubého domácího produktu k evropské bioplynové špičce, přesto však čekají obor krušné časy. O současné legislativě, potenciálu českého bioplynu, ale i tom, proč některé stanice zapáchají a druhé ne, jsme si povídali s místopředsedou České bioplynové asociace Janem Matějkou.

Jan Matějka

Působí jako místopředseda České bioplynové asociace (CzBA) od jejího založení v roce 2007. Věnuje se především organizaci, ekonomice a legislativě a má na starosti projekt technologické platformy Bioplyn. Kromě toho působí také v Jihočeském vědeckotechnickém parku, vyvíjí aktivity v oblasti malých obnovitelných zdrojů a udržitelné dopravy a účastní se také rozmanitých neziskových aktivit.

[Průmysl.cz] Jak hodnotíte současný stav využití bioplynu v Česku?

[Jan Matějka] Když jsme s kolegy v České bioplynové asociaci před čtyřmi lety dávali dohromady prognózu vývoje oboru výroby a využití bioplynu, netušil nikdo z nás, že realita v roce 2012 výrazně předstihne očekávání. Nečekali jsme ale ani to, že se v dalších letech růst prudce zabrzdí a že se naše cíle pro rok 2020 se nakonec nenaplní. Je škoda, že regulace podpůrných nástrojů neprobíhá již delší dobu jemnějším způsobem, který by umožnil stálý, pozvolný rozvoj oboru. To by totiž zaručilo i zájem na výzkumu a vývoji, což by přineslo šetrnější a efektivnější technologie.

Je tedy momentálně využití bioplynu jakožto obnovitelného zdroje v Česku adekvátní?

Mnohé plynové stanice momentálně fungují jen kvůli výši dotace za prodanou elektřinu a ne kvůli provozním důvodům. To není dobře. Takovýto stav vede k plýtvání energií biomasy – polovina z ní je často ve formě nezužitkovaného tepla vypouštěna do vzduchu. A na polích je devastována půda příliš častým setím kukuřice, navíc na nevhodných plochách, kde hrozí eroze. Bioplynovému oboru to samozřejmě nepřidává na dobré pověsti.

Jaké je tedy správné využití bioplynové stanice?

Bioplynová stanice by měla být podle mě základem pro stabilní lokální energetiku. Měla by se postarat o zásobování nejbližšího okolí – obzvláště v době době nastávajících smart grids (silové elektrické a komunikační sítě, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase, pozn. redakce). A zároveň by měla být organickou součástí zemědělských a potravinářských procesů, ze kterých by přijímala odpady.

Kolik je v Česku bioplynových stanic?

V polovině roku 2012 uvádí statistiky celkem 348 bioplynových zařízení s instalovaným výkonem téměř 250 MW. Z toho zemědělských stanic je většina – 226 při výkonu 161 MW. Ostatními zdroji bioplynu jsou kromě malého počtu průmyslových a komunálních bioplynových stanic zejména čistírny odpadních vod a skládky.

Je rozdíl ve využití bioplynu, co se týká regionů?

Zemědělské regiony ve výrobě bioplynu dominují, ale rozdíly nejsou zase nijak závratné. Jistou výjimkou je pouze Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj, kde vzniklo jen několik jednotlivých projektů.

Jaké podmínky jsou pro stavbu bioplynových stanic ideální?

I když Česko skýtá bioplynovým stanicím dostatek vstupů i využití výstupů, není vhodné umístění takového zařízení jednoduché. Proto je důležité dobře posuzovat místní podmínky z hlediska zdrojů, které jsou k dispozici, efektivity a účelnosti jejich využití, stejně jako z hlediska stávající infrastruktury.

Jsem přesvědčen, že dobře postavená bioplynová stanice může fungovat na vsi či na okraji velkoměsta. Vzhledem k tomu, že je prakticky vyčerpaný potenciál kukuřice jako základní suroviny, perspektivnější pro zemědělské bioplynky jsou oblasti s vysokým podílem luk a dotační podporou, které se jen udržují (dvakrát ročně kosí). Případně oblasti v chráněných krajinných oblastech a národních parcích. Zde se mohou stanice dobře uplatnit, stejně tak jako u podniků s vysokými požadavky na elektřinu a teplo.

Jsou bioplynové stanice náročné na údržbu?

Na rozdíl od solární nebo větrné energetiky vyžaduje bioplynová stanice každodenní obsluhu kvalifikovaným personálem. Nejnáročnější částí stanice, co se týká klasické údržby, je rozhodně kogenerační jednotka, která má své pravidelné servisní intervaly. Namáhané jsou samozřejmě všechny pohybující se části, ale většinou u vlastní bioplynové technologie nedochází k závažným poruchám. Daleko podstatnější je „údržba“ biologického procesu, tedy řízení optimálních podmínek pro vývin bioplynu, což někteří provozovatelé a investoři podceňují.

Jsou všechny české stanice bezproblémově funkční?

Na českém trhu jsou k dispozici desítky typů technologií. Ne každá je samozřejmě dostatečně kvalitní, což pak přináší problémy při provozu. Problémovou oblastí se může stát příprava a doprava vstupních surovin, biologické i mechanické procesy ve fermentoru či nakládání s digestátem (tuhý zbytek, který se dá využít jako hnojivo, pozn. redakce). Velmi záleží na vstupních surovinách, z čehož vyplývá, že větší tendenci k problémům mají odpadářské stanice. Velká část problematických technologií je důsledkem počátečních neznalostí. V roce 2006 a 2007 mnozí dodavatelé řešili své dodávky často doslova na koleně.

Jiným aspektem je technologická nekázeň. Každá bioplynová stanice má zpracovaný provozní řád. Pokud je dodržovaný, nehrozí takové věci, jako je zápach či poškozování půdy opakovanou intenzivní aplikací digestátu. Nejkřiklavější případy ostudy způsobili podnikatelé, kteří se za každou cenu, včetně obcházení správných postupů, snažili vytřískat z technologie co nejvíce. A tím trpělo okolí.

 Jsou kromě poškozování půdy a zápachu ještě nějaké další nevýhody bioplynových stanic?

Na vesnici se kupříkladu může zvýšit dopravní zátěž. Při nedokonalém využívání energie biomasy (maření tepla) to není právě nejefektivnější obnovitelný zdroj energie (OZE) a při špatném provozování hrozí již zmíněné nebezpečí nepříjemných pachů. Na druhou stranu se ale jedná o technologii organicky zapadající do zemědělských či potravinářských procesů, která se postará o zužitkování odpadů a stabilizuje ekonomiku zemědělských podniků. Energetici mají bioplyn rádi – elektřina je vyráběna stabilně, podobně jako v paroplynové elektrárně.

Jak je na tom Česko v porovnání se zbytkem Evropy?

Česká republika patří při zohlednění počtu obyvatel a velikosti hrubého domácího produktu k evropské bioplynové špičce, spolu s Německem, Švédskem či Itálií. Pokud je možné porovnat aktuální vývoj v okolních zemích, tak Slovensko je zhruba tři roky za námi a Polsko nemá vyvinuté dostatečné podpůrné mechanismy ani předpoklady v podobě velkých zemědělských podniků. Proto se tam bioplyn nerozvíjí.

Jak se stavíte k návrhu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ)?

Návrh naplňuje trend, ke kterému se regulátor hlásí již více než rok – výrazné snižování podpory a omezování expanze prakticky všech typů OZE. Podporu výroby elektřiny bioplynových stanic úřad snižuje poprvé po moha letech. A to v době, kdy se zvedají ceny zemědělských vstupů.

Mnohé, už i rozestavěné projekty, které však majitelé dokončí až příští rok, budou mít problémy. A to nejhorší v této oblasti přijde za rok, kdy s velkou pravděpodobností nebude podpora pro bioplyn žádná.

Má podle vás rozhodnutí ERÚ nějaké opodstatnění?

Do budoucna to prakticky zastaví podporu projektů, které efektivně nevyužívají teplo. Nové schéma průhledně a efektivně podporuje nové bioplynové stanice, které maximálně zužitkují primární energii bioplynu v kombinované výrobě elektřiny a tepla (KVET). Součet podpory pro výrobu elektřiny a příplatku za KVET při plném využití tepla zachovává pro menší stanice původní výši podpory.

Jsou v Česku kromě snížení podpory pro výrobu elektřiny i nějaké jiné překážky v rozvoji využití bioplynu?

Překážek je stále více. Vývoj Národního akčního plánu pro OZE (NAP) se stává další zásadní překážkou rozvoje odvětví, neboť ve spojení s aktuální legislativou limituje výstavbu nových bioplynových stanic (a nejen jich). Promítá se to pak do procesu autorizace. Ministerstvo průmyslu a obchodu nepovolí nové stanice, pokud je vyčerpána kvóta daná právě NAP. Jsou tedy tři zásadní bariéry, přes které téměř žádný projekt neprojde – banky totiž začaly být k tomu všemu také patřičně ostražité.

Pokud se podíváme na lokální zábrany, pak se jedná o klasická úskalí územního řízení, od povolení připojení k síti přes jednání s obcí až k zapojení obyvatelstva a občanských sdružení do akcí a petic proti bioplynu kvůli zápachu a hluku (často bez objektivních podkladů). Neposledním problémem je nyní reálné využití tepla.

Myslíte si, že má rozvoj bioplynových stanic v Česku potenciál?

Česká ekonomika může využít synergií, které bioplyn nabízí, včetně výroby biometanu a jeho využití v dopravě. Všechno ale má své náklady, které v aktuální situaci mohou být pro české hospodářství zatěžující. V návaznosti na nutné omezení skládkování předpokládáme v budoucnu velký rozvoj moderních bioplynových stanic využívajících biologicky rozložitelné odpady. Vznikat budou již od příštího roku pouze velmi dobře balancované záměry s velmi vysokým podílem využitého tepla, zejména technologie zapadající do jiných výrobních procesů. Při aktuálním a plánovaném nastavení podpory (zrušení provozní podpory a její přesun do investičních dotací) však bude rozvoj oboru výrazně omezený.

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Mohlo by vás zajímat...