Na Strojírenském fóru 2015 se bojovalo o technické školství

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
POZOR, zobrazili jste si článek z archivu našeho původního webu. Tento článek může obsahovat zastaralé informace a technické vady (chybějící obrázky, nesprávné formátování textu atd.).

Dvoudenní Strojírenské fórum se v polovině března zastavilo nad otázkami podpory exportu a jeho financování, výzkumu, vývoje a inovací. Hodně ostře se druhý den hovořilo na téma technické školství. Akci v Obecním domě v Praze zakončil diskuzním panelem.

Strojírenské fórum organizovala společnost Exponex pod odbornou garancí Svazu strojírenské technologie a za pomoci Svazu průmyslu a dopravy České republiky. A zatímco na loňský ročník přišla zhruba stovka lidí, ten letošní byl z pohledu účasti o mnoho lepší. Zúčastnily se jej skoro dvě stovky vedoucích pracovníků z průmyslových podniků a odborných škol, dorazila také desítka zástupců ministerstev a státní správy. A bylo o čem hovořit.

Díl první: podpora podnikání

Podpora exportu a jeho financování odstartovala maraton přednášek, který uvedl Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie. Poté vystoupil poradce prezidenta Svazu průmyslu České republiky Boris Dlouhý, který zastoupil prezidenta Svazu průmyslu, Jaroslava Hanáka. „Průmysl je příčinou zlepšení stavu ekonomiky. Je její hybnou silou.“

Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie. Foto: Exponex
Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie. Foto: Exponex

Na něj pak navázala snad nejlepší a nejpřínosnější přednáška celé první části, kterou držel Zbyněk Frolík, majitel firmy Linet Group. Ten ve své přednášce připomněl – dle dat Českého statistického úřadu – neustálý růst českého exportu od roku 1989, který se nejprve pozastavil v krizovém roce 2008, aby se v roce následujícím propadl na hodnotu roku 2006. Od roku 2010 opět export úspěšně roste. Viz přiložený graf.

Export v ČR - čtvrtstoletí růstu. Zdroj: ČSÚ
Export v Česku – čtvrtstoletí růstu. Zdroj: ČSÚ

Dále se Zbyněk Frolík pozastavil nad stagnací, ba dokonce propadem počtu přihlašovaných patentů v České republice. To svědčí o stagnaci v oblasti nových nápadů v oblasti strojírenství. Viz opět graf ze zdrojů Českého statistického úřadu.

Export v ČR - inovační stagnace. Zdroj: ČSÚ
Export v Česku – inovační stagnace. Zdroj: ČSÚ

Zbyněk Frolík pak demonstroval na příkladu vlastní firmy, že není možné se v rozvoji zastavit. Je nutné stále přinášet nové nápady, které firmu drží na špici. Konkrétně Linet Group je třetí společností na světě vyrábějící nemocniční polohovací lůžka: „Při koncipování nových výrobků jsme se ptali doktorů i pacientů, ale naším největším zdrojem informací byly zdravotní sestry. Za nimi jsme šli především s otázkou, co by jim nejvíce pomohlo v jejich nelehké práci,“ zavzpomínal Frolík. Poté připomněl, že mnoho českých firem má příliš daleko ke svému zákazníkovi a čeští exportéři jsou především subdodavateli. To sice přináší krátkodobé benefity a jistotu odběru výrobků, ale je to důvodem menší ziskovosti a prakticky nulového kontaktu s konečným zákazníkem. „Hledejte svůj vlastní unikátní příběh, to vám pomůže zvýšit poptávku po vašich výrobcích,“ inspiroval zúčastněné Zbyněk Frolík. Dle něj je také subdodavatel plně závislý na distributorovi. „To je důvodem výroby produktů a poskytování služeb s nižší přidanou hodnotou,“ konstatoval ještě Zbyněk Frolík.

Zbyněk Frolík, majitel firmy Linet Group. Foto: Exponex
Zbyněk Frolík, majitel firmy Linet Group. Foto: Exponex

„Česká republika není velká, svět ano. Cesta k úspěchu ale začíná u inovativních produktů,“ podnítil podnikatele a firmy dále Frolík. Připomněl, že zhruba před sedmi deseti lety se hodně zlepšila podpora podnikání od státu a konstatoval, že státní organizace mohou obchod v zahraničí efektivně podpořit, nikoli ovšem realizovat. To vše je už na firmách samotných: „Mapujte trhy efektivně, využívejte služeb, které máte k dispozici. Byznys jako takový máte jen ve svých rukou,“ připomněl Frolík a pokračoval: „Štěstí přeje odvážným, ale zcela určitě dobře připraveným. Neinvestujte do expanze dříve, než budete mít jistotu, že znáte všechna rizika a dokážete je vykrýt. Striktně vyžadujte férové dodržování pravidel – a to na obou stranách.“ Svou – dle mého názoru vůbec nejinspirativnější přednášku úvodního dne – uzavřel Zbyněk Frolík optimisticky: „Nebojte se velkých cílů. Jediné omezení je ve vaší hlavě!“ Celou jeho přednášku najdete zde.

Radek Špicar, viceprezident pro hospodářskou politiku a konkurenceschopnost, hovořil o důležitosti kreativity. „Nebojte se dát šanci mladým studentům a pozvěte je na jednání a porady do svých manažerských týmů. Nejsou zatíženi čísly a plněním operativního plánu a mohou vnést do vašeho podnikání invenci,“ vyslovil jednu ze zajímavých myšlenek.

Obchodní ředitel Kovosvit MAS Daniel Horský ve svém příspěvku zdůraznil, že zhruba 70 % jejich výroby jde na export do 50 zemí. Firmě prospělo, že v roce 2007 vznikla pobočka KMAS PL v Polsku a v roce 2010 pak MKM ve Společenství nezávislých států, což nyní přináší své ovoce. Firma tak není závislá na distributorech, ale svou exportní politiku si určuje sama. Důležité je i to, že firma jde s dobou a v loňském roce kompletně redesignovala vzhled svých strojů. Daniel Horský dále zmínil možnosti v pronikání na další trhy, jako je Indie, Egypt a Rusko, ve kterém se nyní ale projevuje dopad sankcí a velkým problémem je i nestabilní kurs slabého rublu.

Iveta Ocásková z Komerční banky připomněla, že její ústav má pro každý případ optimální řešení. Více vám asi řekne její přednáška.

Nato vystoupil Martin Šporcl, ředitel řízení odboru dopravy a služeb Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Vysvětlil funkci MPO při implementaci nástrojů státu do obchodu a promluvil o průlomové spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí (jež se obnovila po řadě let) na tvorbě strategií zahraničních obchodů. MPO se podílí na tvorbě strategií a je garantem těchto projektů. Dále hovořil o podpoře jednotlivců a firem s cílem získávání kontaktů v zahraničí. Přiblížil i podnikatelské mise, které jsou součástí cest státních úředníků do zahraničí. Připomněl i úlohu agentury Czech Trade v těchto činnostech, i to, že oficiální stránkou pro podporu podnikání je businessinfo.cz.

Důležitost veletrhů jako míst pro setkávání lidí i obchodníků a zájemců o určitá odvětví zdůraznil Jiří Rousek, ředitel projektu z Brněnských výstav a veletrhů. Shrnul loňský úspěšný Mezinárodní strojírenský veletrh, který přitáhl 76 155 návštěvníků z 53 zemí světa, což představuje nárůst oproti předchozímu roku o více než deset procent. Důležitý je termín 14.–18. 9. 2015, kdy se odehraje další ročník MSV 2015. Připomněl, že letošním partnerem – po loňském odřeknutí partnerství Ruskem (výpadek v pavilonu A více než vynahradilo naše Vydavatelství Nová Média s úspěšným projektem aditivní výroby) – bude velmi atraktivní Jižní Korea. K Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu se po delší době přidává opět veletrh Transport & logistika. Ve spolupráci s naším vydavatelstvím – jak předpokládáme – se objeví speciální sekce 3D tisk a aditivní výroba. Pod křídla MSV 2015 se vrací i veletrh environmentálních technologií a životního prostředí Envitech. Důležitým přínosem k právě probíhajícímu Roku průmyslu a technického vzdělávání pak bude soutěž studentů v programování CNC strojů. Přijede jich na 140. Přednášku Jiřího Rouska si můžete projít zde.

Díl druhý: výzkum, vývoj a inovace

Odpoledne se průvodcovského slova po skvělé Daniele Písařovicové, které moderovala první část fóra, ujal Ján Košturiak, zakladatel a majitel společnosti IPA Slovakia. Tématem mé přednášky jsou zkušenosti z inovací v našich podnicích. Rád bych hovořil o tom, že vyhledávat příležitosti na trhu a vytvářet výjimečná řešení pro zákazníky je lepší, než jen redukovat náklady, protože neznám nikoho, kdo se prošetřil k bohatství,“ rozesmál Košturiak auditorium na začátek svého bloku. Během něj zdůraznil, že velké firmy si nemohou dovolit riskovat, to mohou jen firmy malé, a že se setkáváme s novým fenoménem, kdy je nutné přistupovat ke stále komplexnějším řešením ve stále menším časovém období a v rámci rostoucí konkurence i za méně peněz. Ideální strategie je vymyslet produkt nebo vtáhnout zákazníka do oblasti, o kterých ani neví – tak, jak to předvedl třeba Steve Jobs.

K problematice českých firem Ján Košturiak uvedl: „Každá česká firma je jiná, takže je to různé. V posledních letech si však mnohé firmy uvědomily, že nepřežijí, pokud se budou snažit konkurovat jen nízkými náklady a komoditami, že domácí trh je malý a ve světě se konkuruje hlavně výjimečností. Inovace mohou vést k možnosti vytvořit si vlastní trh, odlišit se a prodávat za vyšší ceny. Mám pocit, že firmy víc navštěvují naše semináře o inovacích, začínají se propojovat a hledat inovativní řešení – a to je dobře!“ Ján Košturiak dokonce shrnul i problematiku překážek, které brání kontinuálnímu procesu inovace slovy: „Hlavní překážka inovací je šéf, který tomu nerozumí a tvrdí nesmysly typu, že na inovace nemají peníze anebo čas.“

S tímto názorem lze souhlasit, protože sám mám negativní zkušenosti s headhunterskými agenturami, které do praxe nabízejí nekvalitní lidi, kteří byli třeba – za slib dobrého posudku – vyhozeni z podniku, ve kterém spíše škodili. S dobrým posudkem a s velmi nízkou kvalitou výběru v headhunterských agenturách, které vůbec – nebo jen málo – preferují při výběru vhodného kandidáta jeho předchozí praxi (aniž by se na ni dokázaly zeptat i jinde než na personálním oddělení předchozí firmy, které samozřejmě stále po dohodě trvá na tom, že od nich odešel odborník na slovo vzatý). Nelze se proto divit, že v některých pozicích dokážou škodit totálně neschopní a neoperativní šéfové i po dlouhou dobu. „Překážky jsou v bariérách myšlení, které lidé nedokážou překonat, ve strachu z rizika, neschopnosti spojovat se a spolupracovat, v intelektuálním incestu a neschopnosti překročit hranice své specializace, teoretizování, prezentování a analyzování namísto skutečné práce na inovacích. Při inovacích se začíná a končí u zákazníka. Důležité je, aby inovační návrhy byly rychle testované a modifikované v interakci se zákazníky. Dlouhé, lineární, těžkopádné, byrokratické inovační procesy, které se snaží minimalizovat riziko, často žádnou inovaci nepřinesou a stojí hodně peněz. Místo minimalizace rizika je třeba maximalizovat svobodu, kreativitu a rychlost,“ dodal Ján Košturiak.

Ten si ještě neodpustil srovnání mezi českými a slovenskými firmami a okolním světem: „Nedělím firmy na české, slovenské nebo západní, ale na úspěšné a neúspěšné, proaktivní a reaktivní, svobodné a nesvobodné. V západních zemích je někdy vidět lepší infrastrukturu a zdroje inovací, větší trh a někdy i konkurenční tlak na inovace. Na straně druhé je tu někdy i pohodlnost, byrokracie, strach z chyby, která se trestá. Úspěšné slovenské a české firmy jsou někdy ochotné víc riskovat, hledat netradiční řešení, nejsou tak známé, aby si jich na začátku konkurence příliš všímala, často nemají na výběr a pokud se chtějí prosadit, musejí přijít s inovacemi – ostatně příkladů je dost: Linet, OMS Lighting, Bernard, Spinea, Elcom, Borcad, 2N Telekomunikace a jiné.“

Strojírenské fórum 2015 - pohled do auditoria. Foto: Exponex
Strojírenské fórum 2015 – pohled do auditoria. Foto: Exponex

Na závěr si Ján Košturiak dovolil udělit i cenné rady: „Nestačí inovovat produkt, službu nebo proces, ale inovuje se celý byznys model. Důležitá je kultura podpory experimentů a akceptace chyb, nahrazení zaměstnanců podnikateli, týmová spolupráce, sledování trhu, trendů, zákazníků a toho, jak používají náš produkt. Zákazníci si nekupují vrták, ale díru, a je úlohou inovátora vymyslet, jak zákazníkovi umožnit vyrobit lepší díru, rychleji a laciněji.“

Nutno říci, že v přednášce Jána Košturiaka zaznělo mnoho zajímavých nápadů, dle mého soudu byla jeho přednáška dominantní v sekci věnované výzkumu, vývoji a inovacím.

Velmi zajímavá, prakticky laděná přednáška o dopadech dotační politiky České republiky na současný stav výzkumné sféry, zazněla z úst Miroslava Václavíka, generálního ředitele a předsedy představenstva VÚTS Liberec a ředitel Centra rozvoje strojírenského výzkumu při VÚTS Liberec. Myslím si, že k této přednášce není co dodat a nejvíce zjistíte, pokud si ji celou projdete.

Podobně je to s přednáškou Jana Smolíka, vedoucího Ústavu výrobních strojů a zařízení a Výzkumného centra pro strojírenskou výrobní techniku a technologii z Fakulty strojní, ČVUT Praha, ve které se věnoval modelům spolupráce při výzkumu a vývoji mezi průmyslovým podnikem a výzkumnou organizací.

Některé důležité pojmy v oblasti současnosti a budoucnosti podpory výzkumu, vývoje a inovací pak vysvětlil místopředseda Technologické agentury České republiky (TA ČR) Miroslav Janeček. Přiblížil hlavní cíl TA ČR v podpoře výzkumu, vývoje a inovací ve firemní sféře: „TA ČR má zákonem stanovenu povinnost podporovat konkurenceschopnost České republiky. Tento úkol může mít ale řadu podob, a ani na vrcholové úrovni není o této věci jednotné mínění a jsou vyslovovány různé názory. Z úst často renomovaných vědců se doslechnete, že nemá smysl podporovat v oblasti vědy a výzkumu to, co již někdo jiný ve světě vyrábí či používá, aby se otevřely cesty pro zcela nové technologie s dosud netušenými možnostmi využití – stát by podle nich neměl firmy podporovat vůbec. Na opačném pólu stojí názor, že by podporu měly dostávat přednostně úspěšné průmyslové podniky či odvětví, aby byly ještě úspěšnější a staly se globálními hráči. Pravda je samozřejmě někde uprostřed a není náhodou, že všechny úspěšné země podporují v oblasti aplikovaného výzkumu především spolupráci mezi budoucími uživateli výsledků vědy a výzkumu a tvůrci znalostí, tedy výzkumnými organizacemi. Dalším velkým tématem je podpora malých a středních firem, které jsou zpravidla největšími zaměstnavateli, a přitom mají cestu k inovacím, a tím i k vyšší konkurenceschopnosti ztíženou. Je třeba říci, že agentura dostala do vínku podporu vědy a výzkumu v působnosti devíti rezortů, a je tedy povinna zajišťovat i výzkum pro jejich potřeby. Mimo jiné sem patří rezorty dopravy a životního prostředí, ale i celá oblast aplikovaného společenského výzkumu.“

Ve své přednášce se Miroslav Janeček dotkl rovněž tématu podpory vědy, výzkumu a inovací ze strukturálních fondů, na jejichž přípravě odvedli právě zaměstnanci TA ČR velký kus práce. Snažili se propojit financování ze dvou operačních programů VVV a PIK: „Vycházeli jsme ze dvou principů. Při návštěvě proslulé finské agentury Tekes jsme se dozvěděli, že tato agentura kombinuje národní zdroje a prostředky ze strukturálních fondů tak, že se příjemce ani nedozví, ze kterého z těchto zdrojů je jeho projekt – či jeho část – financována. Druhým argumentem k propojení připravovaných operačních programů VVV a PIK bylo volání Evropské komise po sjednocení úsilí v oblasti výzkumu a vývoje na straně jedné a světem inovací na straně druhé. V tuto chvíli je jasné, že se toto nepodařilo a dvoukolejnost, která byla České republice vytýkána Evropskou komisí v minulém programovém období, bude zdárně pokračovat.“

V odpoledních hodinách pak zazněly praktické přednášky o lokálních inovacích a jejich zapojení do globálního systému z úst Jana Maška z Innovation Leader 3M Česko a o praktickém využití kontinuálního elektrotechnického výzkumu, dále pak vývoje pro aplikace ve strojírenství, jež přednesl Jiří Holoubek, předseda představenstva společnosti Elcom a prezident Českomoravské elektrotechnické asociace. Ten se ve svém příspěvku zaměřil především na rostoucí význam kontinuálního monitoringu kvality ve všech průmyslových odvětvích, zejména ve strojírenství. Stejně tak se ale, podle Holoubka, zvyšují i požadavky na produktivitu práce a optimalizaci jednotlivých operací. „Pokud se podaří včlenit testovací aparaturu přímo do technologického procesu výroby, je možné ušetřit nejen čas, ale i prostory a současně již v průběhu výroby vyřadit produkty, které by byly vyřazeny až po ukončení výroby, a tím výrobní kapacity zbytečně zatěžovaly,“ řekl Jiří Holoubek. K otázce praktického využití kontinuálního elektrotechnického výzkumu a vývoje pro aplikace ve strojírenství Jiří Holoubek sdělil: „Tak, jak probíhá výzkum, vývoj a inovace ve strojírenství, musí probíhat kontinuálně i výzkum a vývoj měřicích a vyhodnocovacích metod, systémů pro ukládání dat a garance opakovatelnosti kterékoliv části testů.“ V příspěvku pak uvedl několik konkrétních aplikací pro strojírenskou výrobu.

Nový systém inovací – jako nedílnou součást aktivit průmyslového podniku – představil Jiří Marek, technický ředitel, Kuličkové šrouby Kuřim.

Přednáškový maraton prvního dne uzavřel přednáškou o financování výzkumu a vývoje v Česku a dalších zemích EU Luděk Hanáček z Deloitte Advisory. Financování výzkumu a vývoje je totiž stále diskutované téma. Letošní rok českým firmám otevírá pomyslná vrátka sáhnout si na dotace z nového operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání ve výši až několika miliard korun. „Hlavním problémem pro vyšší investice ale není nedostatek programů podpory nebo jejich výše, ale nedostatek zkušených a kvalifikovaných lidí. Roste také nejistota společností, jak jsou posuzovány dotace a daňové podpory finančními úřady,“ konstatoval Luděk Hanáček.

K otázce, co lze očekávat od nového operačního programu na období 2014–2020, Luděk Hanáček sdělil: „Podnikatelské subjekty v zemích EU, a nejen v nich, mají možnost využít celou řadu finančních nástrojů veřejných subvencí na podporu podnikání, výzkumu a vývoje. V tomto roce budou zveřejněny nové dotační programy na podporu podniků. Programy budou až do roku 2020 a stojí za to se o ně zajímat. V oblasti přímé veřejné podpory jde především o dotace ze strukturálních fondů, dotace z národních zdrojů a přímé granty od Evropské komise. Podpora je poskytována formou proplacení části nákladů, které podnikatelský subjekt vynaložil v rámci podpořeného projektu. Stále více také státy chtějí podporovat finanční nástroje na podporu podnikání či výzkumu a vývoje (úvěry, garance, rizikový kapitál apod.).“ Firmy však mohou využít i jiné formy dotací: „Podpora nemusí být jen v dotacích, stále více podniků využívá i daňové podpory, která je běžná v mnoha státech světa včetně České republiky. Ať už jde o slevu na dani či odčitatelné položky od základu daně. Kombinace jednotlivých forem podpory umožňuje maximalizaci celkové veřejné podpory financování podnikatelských projektů.“

Na základě každoročního průzkumu společnosti Deloitte vyplývá, že přibližně polovina oslovených společností v České republice plánuje investovat více do výzkumu a vývoje v následujících třech až pěti letech. V sousedních zemích je zájem společností o investice větší – na Slovensku je to 66 % a v Polsku 60 %.

Zajímavý byl i názor Jiřího Hanáčka na bariéry v oblasti financování inovací: „Shodně ve všech středoevropských zemích nejvíce ovlivňuje výši investic do vývoje dostupnost zkušených výzkumných a vývojových pracovníků a dostupnost využití více druhů veřejných podpor na výzkum a vývoj. Mezi nejvýznamnější bariéry ve využívání podpor uvádí společnosti v České republice zejména nejasné prováděcí instrukce a daňovou nejistotu při posuzování a kontrolování dotací či odpočtů.“ Celou přednášku Jiřího Hanáčka pak najdete zde.

Díl třetí: technické školství

Jako moderátorka se ujala tohoto bloku opět Daniela Písařovicová a jako první na pódium pozvala s přednáškou Ivanu Dobešovou, poslankyni a místopředsedkyni výboru pro vědu, vzdělávání a mládež a předsedkyni podvýboru pro střední a vyšší odborné školství. Zaměřila se na současnou situaci odborného vzdělávání v České republice a jeho budoucnost.

Daniela Písařovicová, moderátorka prvního a závěrečného bloku. Foto: Exponet
Daniela Písařovicová, moderátorka prvního a závěrečného bloku. Foto: Exponex

Druhý den měl však svůj vrchol hned po jejím vystoupení. Se svou úvahou na téma duální systém vzdělávání a jeho fungování na Slovensku totiž vystoupil rázovitý Vladimír Soták, předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti Železiarne Podbrezová. A jak bývá jeho zvykem, bez větších skrupulí přivedl do úzkých především zástupce státních institucí. Vladimír Soták je typickým příkladem toho, že obrovskou fabriku musí řídit persona právě jeho formátu. Železiarne Podbrezová na Slovensku představují svou ekonomickou silou jakýsi stát ve státě a proto je mnoho – někdy i kontroverzních – názorů Vladimíra Svitáka vládní špičkou akceptováno. Je ale dobře, že si Vladimír Soták už dávno uvědomil, že aby jeho firma mohla fungovat, potřebuje k tomu schopné lidi. Poprvé jsem s ním na toto téma hovořil před čtyřmi roky – a tehdy už škola při Železiarňach Podbrezová fungovala a dodávala fabrice potřebné profese.

Slova Vladimíra Sotáka, přednesená na Strojírenském fóru, mají logiku. „Musíme být konkurenceschopní především vůči Číně a k tomu je důležitá pracovní síla,“ sdělil na úvod své přednášky a pokračoval: „Od roku 1989 na Slovensku politici úplně zničili odborné školství. Železiarne Podbrezová mají 175letou a jejich škola 80letou historii. Našim studentům zřídíme účet, na který jim chodí výplata, dáváme jim uniformy, aby se nikdo nad nikoho nevyvyšoval, učitelé nevědí, kdo z jakého sociálního prostředí pochází, a proto nemůže docházet k šikaně žáků. Ostatně pokud bych takovou věc zjistil, osobně takového člověka vyhodím ze školy. Žákům dáváme kravaty, vesty, a posíláme jim na účet kapesné 70 eur. Po dosažení 18 let věku ho zvyšujeme na 150, 160 nebo 180 eur podle toho, jak student studuje a dodržuje pracovní disciplínu.“

Vladimír Soták, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Železiarne Podbrezová. Foto: Exponet
Vladimír Soták, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Železiarne Podbrezová. Foto: Exponex

Přednáška Vladimíra Sotáka patřila druhý den k těm nejlepším a určitě si nenechte ujít film o Soukromé střední odborné škole hutnické a soukromém gymnáziu Železiarne Podbrezová. Myslím si, že taková škola může být – a už je – vzorem. Ale…

… ale i o tom se pak diskutovalo celý den. Setkali jsme se s různými názory, například že duální vzdělávání je příliš úzkoprsé, jednotvárné a nepřináší studentům potřebný rozhled.

Takovou reakci ale vyvrátil Luboš Malý, jednatel a zakladatel firmy Brück AM ze Zámrsku, který vystoupil s příspěvkem o jeho vlastních zkušenostech s duálním vzděláváním v Německu. Ty lze shrnout do několika bodů: Prvním z nich byla neocenitelná možnost naučit se německému jazyku. Duální systém přinesl Lubošovi hodně praxe, jako student dostával od školy práci, jejíž množství rostlo společně s délkou studia. Nezanedbatelná byla i finanční stránka věci, kdy dostával výplatu v hodnotě tehdejších 700 marek. Duální vzdělávání přináší studentovi možnost vybrat si obor a následně si vybrat i firmu, což je vlastně oboustranná výhoda: „Student má zájem o firmu, ta zase má zájem o atraktivního studenta, jsou to spojené nádoby,“ řekl Luboš Malý. „V podstatě nehledám školu, ale podnik, který se mi líbí a ve kterém chci pracovat. Důležitá je i smlouva, která pro mě byla motivací.“

Školy v Německu těsně spolupracují s podniky: „Student má nárok na 30 dní dovolené během roku. Stalo se ale, že student nepřišel do práce, firma okamžitě kontaktovala školu, aby zjistila, že student není ani tam. Výsledkem bylo okamžité stržení dvou dnů z jeho dovolené. Škola se vzorně stará o to, aby student získal co nejvíce praxe, v mém případě to bylo 9,5 hodiny denně v podniku při praktickém získávání zkušeností,“ sdělil Luboš Malý. „Není ale pravda, že by vzdělávání bylo úzkoprsé,“ pokračoval dále. „Firma se například starala i o to, abychom se účastnili školení dalších firem, které přišly představit novou techniku, nové nástroje, nářadí nebo výrobní postupy.“ Výsledkem bylo, že po 3,5 letech je učeň schopen bez dalšího studia pokračovat ve výkonu práce samostatně, zná postupy, prostředí a má dokonce i vizi vlastního rozvoje. Poslední třetina vzdělávání Luboše Malého v Německu probíhala se zhruba třetinovým platem odborníka a pracoval v týmu s ostatními lidmi. Po skončení vzdělávacího procesu přešel pak rovnou do zaměstnaneckého poměru. Celou přednášku Luboše Malého najdete zde.

Přednosti a rizika zavádění duálního vzdělávání v České republice pak shrnul ředitel VOŠ, SŠ, Centrum odborné přípravy Sezimovo Ústí František Kamlach. Jeho přednášku lze shrnout do několika slov: situace se za několik posledních let obrátila – zatímco dříve nebylo možné absolventy školy umístit do praxe pro nezájem podniků, nyní je naopak po absolventech neskutečný hlad na trhu práce. Praktické zkušenosti hovoří o tom, že ještě hůře než strojírenství pociťují nedostatek absolventů kupodivu elektro obory. V rámci státních maturit je třeba probrat hodně látky, aby studenti odborných škol byli schopni u této zkoušky uspět. To je ale na úkor odborné praxe, které je čím dál tím míň. „Tak to dál nejde,“ konstatoval František Kamlach: „Firmy potřebují odborníky ihned a s praxí i s možností poskytnout mu navazující informace k tomu, co už umí. To se ale neděje.“ Navíc František Kamlach upozornil i na to, že nyní nastupují do škol slabší ročníky, takže úspěšných absolventů pro praxi bude ještě méně, než dosud.

Své zkušenosti s přechodem odborného učiliště při TOS Varnsdorf pod Ministerstvo průmyslu a obchodu sdílel s ostatními předseda správní rady a spolumajitel firmy TOS Varnsdorf Jan Rýdl st. Ukázal je na konkrétním příkladu spolupráce poskytovatelů technického vzdělávání s průmyslovým podnikem. Mimo jiné promluvil i o projektu Vstupte do světa práce pro žáky 8. a 9. třít základních škol, který společnosti pomáhá získávat další potenciální studenty, na jehož provozu se TOS Varnsdorf přímo podílí.

Shrnutí

Dominantním tématem celého fóra byla podpora technického vzdělávání. Druhý ročník Strojírenského fóra proto skončil požadavkem na modifikaci duálního vzdělávání v českých školách odpovídající realitě 21. století a požadavkem na udržitelnost dlouhodobé koncepce vzdělávání s akcentem na podporu technického školství, včetně výraznější podpory zájmu dětí o průmyslové školy.

Účastníci poukazovali zejména na problémy kvality výuky. Až tři čtvrtiny firem upozorňují na nedostatečnou připravenost absolventů pro praxi. „Vážný problém také představuje konzervatizmus ve výukových metodách, nedostatečné využívání moderních technologií na školách, biflování a odříkávání faktů na úkor tvořivého myšlení,“ zhodnotil názory Roman Dvořák, moderátor panelové diskuse Strojírenského fóra a šéfredaktor MM Průmyslového spektra. „Toto postihuje celou sféru vzdělávání od základních škol přes střední školy až po vysoké. Je třeba se však zaměřit už na mateřské školy, kde často jejich pasivním přístupem dochází k likvidaci přirozené aktivity a zvídavosti dětí. Mnoho škol všech úrovní nemá dostatečnou kvalitu, neboť pro své přežití jsou vděčné za každého žáka a přijmou každého bez ohledu na jeho schopnosti zvládnout výuku a následnou profesi,“ uvedl Dvořák.

Účastníci závěrečného diskuzního fóra. Foto: Exponex
Účastníci závěrečného diskuzního fóra. Foto: Exponex

Na Strojírenském fóru vystoupil náměstek ministra školství pro oblast vzdělávání Jaroslav Fidrmuc, který zdůraznil nutnost zavedení nové koncepce Strategie vzdělávání 2020. Tento klíčový dokument, který je svým koncepčním charakterem i nutnou podmínkou pro čerpání strukturálních prostředků, obsahuje tři klíčové priority. Zahrnuje snižování nerovnosti ve vzdělávání, podporu kvalitní výuky učitelů, s čímž souvisí dokončení a zavedení kariérního systému či posílení kvalitní výuky budoucích pedagogů na vysokých školách, a odpovědné a efektivní řízení vzdělávacího systému. Podle náměstka Jaroslava Fidrmuce je v technickém školství důležité zavedení principů duálního vzdělávacího systému, kdy průmyslové firmy formou praxe i finančně aktivně vstupují do vzdělávání žáků, ale i pedagogů. V podstatě jde o návrat k systému, který zde již před desítkami let fungoval.

Lék na bolesti technického školství

Účastníci diskusního panelu na téma Budoucnost středního technického školství – vize 2020, jehož se zúčastnili zástupci průmyslových firem, odborných škol, ministerstev a zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, zformulovali tři stěžejní požadavky vůči státní a veřejné správě:

  • Systém duálního vzdělávání je logickým návratem k systému, který zde už fungoval po řadu let, ale bohužel byl za posledních dvacet let opuštěn. Je potřeba tento návrh modifikovat tak, aby odpovídal realitě 21. století v kontextu globalizovaného světa.
  • Strategii vzdělávání a politiky do roku 2020, kterou ministerstvo školství navrhuje, zástupci diskusního panelu z průmyslové sféry v celé její podobě neakceptují. Ke strategii vzdělávací politiky je řada připomínek, které je potřeba vypořádat tak, aby nebyly činěny pokusy na vzdělávacím systému, kde je dlouhá doba od zavedení k získání prvních výstupů. Je však následně zapotřebí zajistit její dlouhodobou udržitelnost.
  • V České republice dochází od roku 1994 k demografickému poklesu a tento fakt regresivní vlny se přelévá do středních škol. Kvůli zavedení víceletých gymnázií došlo k poklesu zájmu o vzdělávání na průmyslových školách. Navíc kvalita obecného vzdělávání opadá. Tento stav je zapotřebí řešit.

Je loňská novela dostačující?

I přes to, že od roku 2014 do zákona o daních z příjmů nově přibyla možnost daňových odpočtů na podporu odborného vzdělávání, který má motivovat firmy, aby se více otevřely spolupráci se školami a aktivněji se podílely na praxi žáků a studentů, stav jejich využívání je stále neuspokojivý.

Roman Dvořák, šéfredaktor a vydavatel MM Průmyslové spektrum, moderátor závěrečné diskuze. Foto: Exponet
Roman Dvořák, šéfredaktor a vydavatel MM Průmyslové spektrum, moderátor závěrečné diskuze. Foto: Exponex

„Bohužel možnost odpočtu není jednoduchá a komplikuje ji řada podmínek a omezení, které se v oblasti procesní snaží zainteresovaná ministerstva řešit vydáváním metodických pomůcek. Dále je zde celá řada faktických omezení, které výrobní provozy nejsou schopny splnit a jejich realizace by jim přinesla další vícenáklady s tím spojené, proto zatím dle slov účastníků panelu z průmyslové praxe není o tento nástroj mezi nimi zájem,“ zhodnotil Roman Dvořák.

„Vysoké školy se potýkají s nízkou úrovní maturantů, kteří k nim přicházejí. Ovlivňuje to celá řada aspektů, mimo jiné zavedení víceletých gymnázií, ze kterých se absolventi hlásí především na humanitní obory a na technické fakulty přicházejí studenti průmyslových škol a učilišť s maturitou,“ konstatuje emeritní rektor ČVUT v Praze profesor Petr Zuna a pokračuje: „Dalším problémem je způsob financování chodu vysokých škol dle počtu přijatých studentů. Aby technické fakulty byly schopny za daných podmínek existovat, musejí snižovat nároky na úroveň přijímaných maturantů, což se zákonitě promítá do výuky.“

Také vysoké školství by podle účastníků Strojírenského fóra mělo projít změnou: „Technické vysoké školy by se měly více zúčastňovat vlastního aplikovaného výzkumu v průmyslové praxi a tam získávat zkušenosti. Musejí poznat konkrétní potřeby firem, výsledek spolupráce musí být přínosem pro produkt firmy,“ uvedl profesor Jiří Marek, který má zkušenosti jak s vysokým školstvím, tak i průmyslovou sférou.

Řada zástupců firem na Strojírenském fóru volala také po změně přístupu k aplikovanému výzkumu. „Stálé podceňování aplikovaného výzkumu a vývoje z hlediska dotační politiky státu – poměr státní podpory základního k aplikovanému výzkumu byl za minulý rok 82,5 ku 17,5 procentům. A to je pro konkurenceschopnost firem likvidační,“ uvedl například profesor Miroslav Václavík, ředitel Centra rozvoje strojírenského výzkumu při VUTS Liberec.

Share on email
E-mail
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Mohlo by vás zajímat...